Jednou přišel pan učitel Petlach do hodiny pracovek se skvělým nápadem, že si vypěstujeme dýni, samozřejmě jsme s tím souhlasili. Následovaly instrukce v podobě: co uděláme jako první, co na to budeme potřebovat, jak to uděláme, a kde to uděláme.

No, prostě to měl dobře promyšlené, jako vždy. Jako první jsme museli vymyslet, kam dýni zasadíme. Nakonec jsme společně vybrali travnaté hřiště, protože tam krásně svítí sluníčko. Pan učitel nám poskytl školní nářadí a materiál a hned jsme se na to vrhli. Vyrobili jsme záhon, kterému jsme obětovali spoustu úsilí, námahy a několik hodin promarněných přestávek.

Konečným výsledkem byl náš společný záhon, no abych vám řekla pravdu, dali jsme do toho hodně energie, nervů, ale i radosti. Nechali jsme na to naše ruce a pan učitel byl skvělým navigátorem a pomocníkem. Každý z nás udělal něco, samozřejmě jsme to nestihli všechno za jednu hodinu. Poté jsme si zasadili malé sazeničky, postavili jsme je na okno v naší třídě (konkrétně v knihovně), a pečlivě jsme se o ně starali, některé vyrostly a některé zase ne, ale ty nejlepší se zasadily do našeho záhonu. Mezitím pan učitel vozil hlínu do záhonu. Až když byla hlína navezená a sazeničky vybrané, tak jsme je zasadili, zalili a čekali.

Poté začaly prázdniny a my jsme nevěděli, co se bude dít, jelikož jsme byli doma. Pomocnou ruku nám nabídl pan učitel Imrich. Během prázdnin chodil krmit rybičky a zároveň zaléval naši dýni.

Po prázdninách jsme byli rádi, že nám vyrostla aspoň jedna dýně ze tří. Naši dýni jsme sklidili a zvážili, váží neuvěřitelných 35 kg.

Rozhodli jsme se, že třídní oranžovou kouli využijme na Halloween.

Už se těším, až jí na Halloweenu uvidím a řeknu: „Tu vypěstovala naše třída”.